Lekce 2 - Diálogo

K portugalské fonologii se budeme postupně vracet. Jen tak namátkou, některou z kapitol budeme jistojistě věnovat nosovkám, jinou neznělým slabikám, přízvuku, vázání slov a podobně.

Níže uvedenou tabulku časem doplníme namluvenou výslovností. Ta by postupem času měla být k dispozici také pro některé další články a slovní zásobu. Prozatím doporučujeme poslech portugalského rozhlasu nebo šoty na webech, jakými jsou například YouTube či zpravodajské servery.

Při samostudiu výslovnosti buďte však velmi opatrní a snažte se vybírat zdroje z určité oblasti. Naše stránky jsou zaměřeny především na evropskou portugalštinu, která se právě ve výslovnosti například od té brazilské v mnoha ohledech liší. Rozdílům mezi portugalštinou v jednotlivých lusofonních (portugalsky mluvících) regionech budeme věnovat zvláštní kapitoly.

Na úvod bych rád podotkl, že ačkoli je portugalská výslovnost o stupínek těžší než například italská nebo španělská, není se čeho obávat. Brzy se do toho dostanete a zanedlouho už to pro vás bude stejně intuitivní jako například řízení automobilu nebo ovládání tenisové rakety. Pro začátek budeme na našich stránkách u slovní zásoby výslovnost uvádět.

Pojďme na to hezky popořádku. Na této stránce budou mít tabulky výjimečně barevný podklad, to kvůli snadnější orientaci. Tučné zvýraznění poukazuje na přízvučnou slabiku. V portugalštině můžeme pro naše potřeby rozlišovat tři základní kategorie hlásek.

Samohlásky v evropské portugalštině naštěstí nejsou příliš zákeřné. Je třeba mít na zřeteli hlavně polykání některých neznělých slabik, označené na tomto webu znakem /^ə/, který můžete znát například rovněž z angličtiny.

Dalším rozdílem je výslovnost hlásky -o-, která v určitých situacích přejímá výslovnost hodně podobnou českému /u/.

píšeme	čteme
a	/a/
e	na začátku a uprostřed slova jako /e/, na konci slova jako redukované /ə/ (např. ser = /ser/, ele = /elə/)
i	/i/ (ve slabikách di, ti, ni = /dy, ty, ny/)
o	obvykle uprostřed a na začátku slova jako /o/, na konci slova jako /u/ (např. cor = /kor/, gato = /gatu/)
u	u
ê	/e/
ô	/o/
î	/i/

Nosovky jsou pro nás asi nejméně přirozené portugalské hlásky. Jsme zvyklí vyslovovat je vždy plně (mosaz /mosaz/). Takové hlásky má portugalština rovněž, například ve slově mago /magu/.

Portugalské nosovky označené ve fonetickém přepisu vlnovkou se ale polykají, vyslovují se pouze nosem. I v českém jazyce se takové hlásky řídce vyskytují, a to například ve slovech bankrot /bãkrot/, lanko /lãko/ a podobně.

ã	nosové a, značeno jako /ã/ (např. irmã = /irmã/)
om	nosové o, značeno jako /õ/ (např. bom = /bõ/, donde = /dõdə/)
ãe	nosové /ãj/ (např. mãe = /mãj/)
ão, am	nosové /ãu/ (např. pão = /pãu/)
õe	nosové /õj/ (např. põe = /põj/)
em, ém, ens	nosové /ãj/, případně /ẽj/ (např. também = /tãbãj/)

Souhlásek je nejvíce a proto se vám budou zpočátku jevit jako nejméně přehledné. U některých záleží na pozici ve slově nebo/a na hlásce, která jim předchází či je následuje. Příkladem takové hodně variabilní souhlásky je -s-.

Výslovnost koncové hlásky může být navíc ovlivněna vázáním s dalším slovem, ale na to vše se podíváme později pod drobnohledem samostatné kapitoly.

píšeme	čteme
c	před "e,i" jako /s/, v ostatních případech jako /k/ (např. cinema = /sinema/, cor = /kor/)
j	/ž/ (např. janela = /žanela/)
g	před písmeny "e,i" se vyslovuje jako /ž/, v ostatních případech jako /g/ (např. gelado = /žəladu/, galo = /galu/)
h	nevyslovuje se (např. hotel = /otel/)
ç	/s/ (např. cabeça = /kabesa/)
ch	/š/ (např. chá = /šá/)
lh	jako měkké /l´/ až /lj/ (např. filho = /filju/)
nh	/ň/ (např. senhor = /səňor/)
q	/k/ vždy je ve spojení s písmenem "u" (např. queijo = /kejžu/)
r	/r/ (např. cara = /cara/) nebo jako vícekmitové /rr/ podobné našemu ráčkování na začátku slova nebo je-li v textu zdvojené (rico = /rriku/)
s	na začátku slova a po souhlásce jako /s/ (např. sal = /sal/, valsa = /valsa/), mezi dvěmi samohláskami jako /z/ ( např. casa = /kaza/), před neznělou souhláskou (f,s,p,k,t) a na konci slova jako /š/ (např. castelo = /kəštelu/, lápis = /lapiš/), před znělou souhláskou (v,b,g,d,l,m,n,r) jako /ž/ (např. mesmo = /mežmu/)
x	většinou jako /š/, v odborných slovech jako /ks/ (např. luxo = /lušu/)
z	na začátku a uprostřed slova jako /z/, na konci slova jako /š/ (např. fazer = /fəzer/, voz = /voš/)